„Vážně nevím, jak to udělat.“
Odpověď, kterou poslední dobou dávám svým digitálním klientům příliš často.
Odpověď, která mě celý život pobízela k tomu, abych zjišťovala možnosti a cesty. Odpověď, která mě v roce 2019 vede k myšlence, že je v našich zákonech něco strašně špatně. Hlavně v těch, které zapomínají, že svět se dnes odehrává online.
Letos zjara nám evropští poslanci schválili digitální směrnici. Ta po online platformách, na které se nahrávají různá autorská díla, požaduje, aby nasadily jakoukoliv technickou vymoženost, která bude zachycovat „cinknutá“ díla a zamezí tak jejich šíření mezi veřejnost. Ušlechtilý nápad. Autorským dílům a jejich ochraně je potřeba věnovat náležitou péči a pozornost. Mluví se o filtrech, které by online platformy měly nasadit.
Problém je, že ten samý předpis zakazuje plošné monitorování nahrávaného obsahu, abychom nezasahovali do soukromí uživatelů přespříliš, a zároveň říká, že se filtry nemají týkat parodií nebo recenzí – abychom nezatli svobodné tvorbě tipec. Musíme tedy vyvinout inteligentní nástroj, který zadrží pirátské kopie, rozezná parodii od útržku filmu a nebude přitom plošně zasahovat do soukromí uživatelů platformy. Skvělá práce! To rozhodně nebude problém vymyslet…
Druhým zářným příkladem absurdity některých předpisů je dopad GDPR a zákona o zpracování osobních údajů, který vyžaduje, aby online platformy poskytovaly své služby dětem mladším patnácti let až po souhlasu jejich zákonných zástupců.
Když se po schválení tohoto zákona zvídaví novináři v kuloárech Sněmovny ptali, jak mají online platformy zjišťovat stáří svých uživatelů, bylo do pléna řečeno, že bude stačit check box, kterým uživatelé potvrdí, že jsou starší patnácti let. Opět brilantní řešení. (Už jste někdy v onlinu zažili někoho, kdo by přiznal, že je snad mladší?)
Podle GDPR ale takto jednoduché zakliknutí stačit nemůže. Musí vám přece být jasné, že vám mladší patnácti let budou tvrdit, jak už vlastně dávno mají i řidičák. A musíte tímpádem vyvinout větší úsilí a ověřit, že se o dítě opravdu nejedná. A tady je ten základní kámen úrazu: jednoduchý check box nestačí, musíme ověřit věk – ale jak? Budeme chtít sken občanky pokaždé, když si někdo bude chtít zřídit účet na Facebooku? Když se bude chtít zapsat do newsletteru? Abychom na něj mohli zacílit PPC reklamu? Protože za monitor nevidíte a budete tak muset ověřovat nejen mladší patnácti let, ale prakticky každého…
V realitě se musíme prozatím spokojit s potvrzovacím check boxem a doufat, že absurditu legální verze nebude nikdo extra vymáhat. Na kuloárový tip se totiž nejde jen tak bez dalšího spolehnout – nemá naprosto žádnou právní váhu.
Jako advokátka nemůžu a nechci radit ignorovat slova zákona. Kdo nám ale dá v případě absurdních požadavků státu odpověď na otázku: A jak byste si to, prosím pěkně, tedy představovali v praxi?
